Slovensko bylo až do konce roku 1992 součástí společného státu Československo a do té doby bylo také možno říci, že jestliže se stěhujete do Bratislavy, jde o vnitrostátní stěhovací akci. Měli isme zároveň společnou měnu a nebyl při pohybu mezi oběma zeměmi zapotřebí žádný cestovní pas. Slovensko jsem navštívil mnohokrát, procestovali jsme tam s mým otcem velkou část země a kdyby mi dnes někdo nabídl, zda bych tu chtěl žít natrvalo, nebyl bych proti. Co se týče lokalit, které bych k trvalému bydlení na Slovensku volil, jednalo by se o čtyři města. Bratislavu, Košice, Poprad a Prešov. Právě tam jsem prožil nejkrásnější chvíle v této zemi a na řadu vzpomínek bych tu mohl v dalším životě navázat.
Stěhování do Slovenska bych zorganizoval s profesionálními stěhováky. Přece jen se jedná o zahraniční stěhování na dlouhou vzdálenost a nechtěl bych riskovat nějaké zbytečné potíže s pronájmem dodávky a svépomocnou akcí. Stěhování by probíhalo na jeden zátah stěhovacím kamionem a musel bych také počítat s tím, že tu platí zákaz vjezdu kamionům nad 3,5 tuny po celý rok v neděli a o svátcích mezi půlnocí a dvaadvacátou hodinou a o prázdninách se zákaz vztahuje i na sobotu mezi sedmou a devatenáctou hodinou.
Při stěhování do zahraničí by pak bylo zapotřebí mít zajištěné veškeré administrativní úkony, to znamená například nové doklady, bankovní účet, smlouvy s dodavateli energií a také parkování pro stěhovací vozidlo. Administrativu je zapotřebí zajišťovat v předstihu, já osobně považuji za dostatečný předstih před stěhováním přibližně dobu šesti až sedmi týdnů. Kdybych se stěhoval do Bratislavy, Prešova a Košic, vyhnul bych se raději letním termínům, kdy tu mohou panovat tropická vedra, což by stěhování mohlo komplikovat. A při stěhování do Popradu nebo blíže k Vysokým Tatrám by zas mohlo komplikovat zimní nevlídné počasí.